Výlet na Starý Jičín

17. 7. 2010

Podařilo se nám, že jsme měli všichni volno, tak jsme si i přes hrozbu bouřek a vedra, vyrazili na výlet.

Jeli jsme na Starý Jičín, na hradní zříceninu. Po parném výšlapu lesíkem, jsme se zašli ovlažit do hradní "krčmy" - kde jsme poprvé v životě pili pivo brčkem a Cherrynka si dala vodu ze své mističky - místní se jí moc nelíbila...

Prošli jsme si zříceniny a zase se vydali dolů k parkovišti.

Protože na auto celou dobu pražilo sluníčko a všem nám bylo vedro, zamířili jsme k řece do Rožnova - pod dřevěné městečko.

Páni, tam bylo lidí. Místní tuto říčku hojně využívají...

Ještě jsme u známých přečkali nejhorší bouřku a hurá domů...

Spokojeně unavení jsme všichni odpadli... ani jsme nevnímali další noční bouření...

První letošní koupání

12. 6. 2010

Po několika dnesch hnusných veder, kdy jsem naneštěstí (nebo naštěstí - díky klimatizaci) tvrdla v práci, vyrazli jsme k vodě - na Žermanickou přehradu. No lidí tam bylo... ale zalezli jsme o kousek dál a měli jsme soukromí.

No voda místy jako čaj a místy jako pivo. I zbarvení by odpovídalo...

Jinak Cherry nezklamala a jako první šla otestovat jaká je voda.

Nakonec jsme si všichni tři tréningově zaplavali a spokojeně vymáchaní zase jeli domů.

Pár fotek najdete TADY

Když povolily mrazy

27. 1. 2010

Tak nám kolem poledne povolily mrazy a dokonce se ukázalo sluníčko.

Trochu jsme se konečně zašly proběhnout a malinko pocvičit. Bez toho se žádná procházka neobejde.

Asi nejtrénovanější je přivolání. Nějak se mi zdá, že "k noze" přiřazením jí jde lépe... jen abych to nezakřikla...

Pak se nám povedlo opravdu nááádherné odložení v sedě, kdy se nezvedla a ani si nelehla i když kolem ní prošel páneček!

Ztracený míček

29. 10. 2009

Tak nějak nevím kam tohle napsat, ale pochlubit se fakt musím!

Včera k večeru - už se začínalo šeřit - jsme byly se Cherry na procházce u řeky ve Vratimově - u mostu. Nikde nikdo, Cherry na volno. Prostě se proběhnout a vyvenčit. Já si tam k vodě došla pro pár kamenů do terárka.

Vytáhla jsem náš nový oranžový míček na šnůrce a házela jsem. Cherry nosila a tahaly jsme se. A najednou po krásném dálkovém hodu Cherry vystartovala jako normálně a najednou brzda. Otočila se ke mně než doběhla pro míček.

Sešeřilo se už více tak jsem se vydala hledat já. Celou dobu jsem Cherry říkala "hledej hračku" "hledej balónek" a ona se dívala jestli jsem ho náhodou nehodila...

Pak bez varování poodběhla asi tři metry odemně a s radostí se řítila za mnou. A co neměla v papuli? Balónek!

Taková moje přešikovná holčička!

Rožnov po druhé

24. 8. 2009

Kvůli nějakým peripetiím jsme dnes jeli zase do Rožnova. Ještě jednou jsme si dali procházku parčíkem u vody.

Zase jsem si nemohla odpustit lehoučké procvičení hlavně "volno", přivolání a taky odložení za pochodu v leže. To musím chlupatou lumpárnu opravdu pochválit. Kdyby takhle sebou plácla na zkouškách, bylo by to naprosto parádní. Stačil jen povel, bez vodítka bez zastavení... a okamžitě byla na břichu!

Prostě je to šikovná holčička.

Jakmile stáhnu pár foteček, přidám je sem.

Rožnovská procházka

20. 8. 2009

Dnes jsme si udělali výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Mamka tam měla vyřizování a my se šli projít do parčíku u řeky aby nebyla nuda.

Samozřejmě jsem si neodpustila procvičit poslušnost. A musím Cherrynku pochválit. Kupodivu byla šikovná. Ne jako v poslední době na cvičáku kdy chodila jako spící panenka...

Počvachali jsme se v řece a zajeli si taky na oběd. No a doma jsme zaslouženě odpočívali.

U vody vodičky

15. a 16. 8. 2009

V těch hicech se nedalo jinak, než zajít k vodě a vykoupat se. Samozřejmě i se Cherry. Od loňska se nic nezměnilo. Cherry se hned vydala do vodičky...

Pár obrázků z koupání:

Koupání

10. 8. 2009

Tak jsme zase po roce koupali Cherrynku. Ještě stále nepřišla na to, že nám může (kdyby fakt chtěla) uniknout z vanny.

Tak jsem ji řádně vyprala a přidala kondicionér - no a co, jednou za rok se můžu rozšoupnout ne?

Vydrhla ručníkama a raději nefénovala. Tak máme zase béžovou a ne šedou fenečku.

Malý výlet na čerstvý vzduch

25. 4. 2009

Tak jsme se konečně dostali na malý výlet. Takové malinké oťukání kopečků.

V klidu jsme se nasnídali a naskládali do auta. Celá naše smečka. Nejeli jsme daleko. Zaparkovali na "záchytném parkovišti" a vyrazili na procházku.

Sotva jsme minuli nejfrekventovanější místo - lanovku na Pustevny ze strany od Trojanovic - vypustila jsem Cherry z vodítka.

Hrozně ji zajímaly všechny pachy a zajímavosti. I když se vůbec nesnažila někam zmizet. Jen potok tekoucí podél cesty ji nesmírně zajímal. Mně s foťákem samozřejmě taky.

I při téhle procházce jsem ji trošku pocvičila. Když už jsme nemohly být na výcvikové akci se cvičákem. A byla opravdu šikovná.

Po cestě zpět jsme se stavili na oběd a Cherry si zavzpomínala na loňské léto kdy pokaždé ukázněně ležela vedle mojí židle. Za to ji neminula odměna.

No a bohužel víc jsme nezvládli, protože jsem musela večer do práce na noční směnu.

Ale opravdu doufám, že to nebyl jen výkřik do tmy a zase se brzo zajdem někam "vyvenčit".

Neplánovaná koupel

03.06.2008

Včera jsme se vydaly na procházku do blízkého lesíka.

No rozhodně tam nebylo takové šílené vedro jako ve městě v parku, kam jsem měla původně namířeno.

Cherry byla na dlouhé šňůře (prádlové) a chovala se naprosto vzorně. Skoro to vypadá, že je z největší pubery venku (ale může to být i tím horkem) a začíná se umravňovat.

Občas jsem ji pustila i na volno - ale jen aby si vybrala jakou cestou překoná přítok rybníka tak, ať ji nic neomezuje. A tehdy krásně přeskočila vodu a počkala na mně. Jedním slovem idylka. Když jsme potkaly první most z klád, Cherry se rozhodla, že tam nepůjde a vodu zase přeskočila. Přešla jsem druhý můstek a Cherry si tentokrát vybrala, že půjde taky po kládách.

Ale moc pospíchala a podklouzla jí noha. A tak se jaksi neplánovaně vykoupala. Vody tam mohlo být kolem půl metru a asi dva metry na šířku, které v pohodě přeplavala.

Taky možná měla radost, že jí není vedro. Sotva vylezla na břeha a otřepala se, začala kolem mě pobíhat jako šílenec. Do kolečka dokola... Takhle běhá na zahradě, když příjde někdo z rodiny z práce nebo odněkud...

Až se trochu zklidnila, zase jsem ji připla na šňůru a procházkou domů. Po cestě stačila úplně uschnout.

Jen kdyby těch klíšťat nebylo. Vyčesala jsem jich asi deset (loni to bylo přes dvacet) nepřisátých. Naštěstí.

Bouřka

01.06.2008

Dnes nad ránem se přehnala docela silná bouřka. Hromy, blesky, liják...

Čekali jsme, co Cherry na to.

Nic. Vlezla si k nám do postele a klidně spala dál. A my taky...

Začíná prima počasí a my vyrážíme stále více do přírody

Ve čtvrtek 29 a pátek 30 května jsme si udělali předpremiéru na výlety.

Sice jsem se ve čtvrtek zůčastnila jen části vycházky, ale ráno byla Cherry s přítelem na "otrkanou" v Komenského sadech (asi tři hodiny). Prý byla hrozně spokojená a veselá. Taky si musí zvykat na provoz více lidí a pesanů.

Měla jsem dlouhou nemocenskou a proto jsme vycházky dost zanedbávali a Cherry si nějak odvykla. Naštěstí je hrozně hodná a přizpůsobivá, tak už to není problém.

V pátek jsem se vycházky zůčastnila. Bylo moc fajn, ráno nebylo horko - ideální pro chlupáče. Taky jsme se vydali do města. To bylo zajímavostí... Cherry se občas nestačila divit, ale byla naprosto v pohodě.

Brzo přidám nějaké fotky.

Cherry a dopravní prostředky aneb sobotní hrůzy / nehrůzy cestování 

Cherry je od malička o něco více bázlivá než psi bývají. Aspoň podle informací druhých chovatelů...

Nejdříve ze všech dopravních prostředků poznala auto. Poprvé jela se sourozenci k veterináři. Ale byla (možná) moc malinká, aby to v ní zanechalo více dojmů.

Potom s námi absolvovala dlouhou cestu domů. To zase většinu cesty prospala.

A pak jsme začali cestovat. Vždy autem. Jen se jí nechtělo nastupovat. Možná proto, že ještě neuměla naskočit na sedačky. Ale jen co povyrostla, bývala v autě jako první...

Hrozně se ale bála autobusů a náklaďáků. To šíleně panikařila.

Jednou, když jsem se Cherrynkou byla vyprovodit známé na zastávku, zkončila jsem v příkopě plné kopřiv. Cherry zpanikařila když zasyčelo otevírání dveří a už jsem jela po zadku za ní! Jak se mi tehdy řidič smál...

Proto jsem ji brala na procházky podél cesty kde občas ten autobus i náklaďák projel. A tak přestala tolik blbnout.

V sobotu jsem se tedy rozhodla, že je na čase vyzkoušet v nějakém autobuse se projet.

Cherry dostala postroj i obojek, mamka nám kupovala jízdenky a přítel měl za úkol "nouzové naložení" v případě, že by se mnou odmítla nastoupit. Na vybraný spoj jsme ani nečekali. Proběhli jsme zástupem seniorů na vycházce a hop do autobusu. Hurá! Naprosto bez potíží. Zabořila svoje záda ke mně do klína protože jsem si k ní dřepla a jedem...

První dvě zastávky se třásla. Jen třásla. Bez jakéhokoliv stěžování. Pak se pokoušela zbavit náhubku a o pár minut později už se rozhlížela po autobuse... Projeli jsme ostrou zatáčku a vystupovat. Jo, ven to byly fofry. Málem jsem ztratila rovnováhu. Ještě že to byl ten nízkopodlažní autobus. Krom usnadnění nastupování a vystupování nedělá takový rachot jako ty starší vozy...

Následovala odměna hlavně pro Cherry. Procházka. Kolem Slezskoostravského hradu, přes pěší lávku na výstaviště... A tam nám naprosto nečekaně přijela další lekce. Tramvaj. Tak jsme si zkusili jednu zastávku. Zase bez potíží nastoupila. Jen byla hodně nejistá za jízdy. Vystupování se jí moc nepovedlo, ale nic si z toho nedělala.

Další procházka. Tentokrát jsme se proběhly po břehu řeky. I když Cherrynku lákaly kačenky, do vody nevlezla. Kdo ví, jak by se zachovala bez nás "v závěsu". Tak se aspoň proběhla, párkrát aportovala klacík a hlavně čmuchala stopy po té spoustě hafanů, kteří tam taky chodí se svými pány.

A nastal čas návratu. Znovu kolem hradu a na zastávku. Tři minutky jsme si počkali. Přijel stejný nízkopodlažní autobus který nás přivezl. Nastupování zase bez zaváhání. Stejně jako poprvé jsem si dřepla. Už se netřásla, jen se jí nelíbí náhubek. A pozorovala lidi - spolucestující. Protože přistoupili s invalidním vozíkem, vyklidila jsem "jejich" prostor a tak jsme si vyzkoušely i "klasický" způsob přepravy, takže jsem si sedla na sedadlo a Cherry ke mně na zem.

No prostě by si zasloužila věnec z párků. Bohužel ten jsem neměla, tak dostala pár dobrotek co nosíme na vycházky a doma si pochutnala na kuřeti.

Samozřejmě se tvářila jakoby nic. Vždyť ona umí přece všechno a my si dovolujeme o ní pochybovat.

 Abyste si nemysleli, jak je to hodné štěňátko

Malá Cherry byla od začátku veliký trhač.

Nejvíce ji zajímalo, jak z člověka ztrhat kalhoty. A pokud možno úplně. Jako každé štěně měla malé, ale ostré zoubky. A nijak zvlášť nehleděla na to, že v těch kalhotách jsou zrovna naše nohy. Nás to štíplo a kalhoty udělaly "škrrrrr" a už tam byla díra. Zajisté u jedné nezůstalo... Než přesunula svou pozornost do vyšších, a růstem taky dostupnějších, partií padlo nepočítaně kalhot za oběť. Pak to začaly odnášet rukávy zimní bundy nebo domácí košile...

Mimo to prvních pár týdnů poctivě "četla" noviny. Asi si v inzerátech hledala nový domov...

Taky jsme zjistili, že nás Cherrynka natolik miluje,že nás chtěla ochránit před alkoholismem. Díky své zvědavosti a temperamentu rozbila naráz dvě lahve vína. Jindy zase rozbila lahvové pivo.

Počty rozkousaných a roztrhaných hraček ani neznám. Bylo jich moc.

Taky na zahradě nám chtěla pomáhat. Poctivě vykopává (do dneška) přípojky metra. A asi nechce na zahradě stromky, které vykopává přímo u kořenů. Když jsme jí pokaždé díru zase zaházeli, šla na věc jinak. V řadě dva metry vysokých thují si vybrala tu prostřední a třicet centimetrů nad zemí překousala zhruba osm centimetrů v průměru hrubý kmen... 

Slušný výkon na půlročního drobečka.

Krom jiného poctivě upravuje růst kroucené vrby a taky vykopává cibulky všelijakých květin...

Cesta tam a zpět

Ten den - 6. 11. 2006 - jsem po noční směně ani nešla spát. Bohužel přítel a řidič v jedné osobě nedostal volno, tak jsem nervózně očekávala jeho příjezd. Oproti plánům (člověk plánuje, ale někdo jiný obvykle mění) jsme vyrazili až téměř o půl čtvrté odpoledne.

Cesta ubíhala docela dobře. Ale někde v kopcích Červenohorského sedla nám začaly zlobit brzdy. Co naplat, jeli jsme dál. Přece se nebudeme vracet. To bych asi nepřežila...

To však ještě nebyl konec. Téměř před cílem jsme se totálně ztratili. Hlavní cestu silničáři opravovali a objížďkou jsme nemohli najít tu správnou odbočku. Sláva mobilním telefonům! A taky díky ochotě paní chovatelky a jejího manžela, který pro nás přijel a navedl nás na správnou cestu.

A tak někdy po dvaadvacáté hodině jsme Ji konečně uviděli. Jsaně, z fotek jsme věděli jak vyrostla, ale na vlastní oči je to úplně jiný zážitek...

Stála na schodišti, z očí jí sršelo přes tisíc čertíků... Pohledem jakoby říkala : Konečně jste tady!

A tak jsme vyřídili poslední formality (hlavně zaplatit), převzali jsme štěněcí výbavičku a nakonec jsem uložila to psí miminko do auta. Poslední rozloučení a vyrazili jsme. Pochopitelně opatrně, s vědomím cenného nákladu a ne zcela funkčních brzd.

Cherry o sobě dávala první kilometry  pořádně vědět. Plakala. Věděla jsem, že to nepotrvá dlouho. Od asi čtyř hodin odpoledne ji nenechali vyspat, aby po cestě nezlobila. A tak se i stalo. Kolem jedné nad ránem se probudila. Zastavili jsme, aby mohla vykonat své potřeby venku. Pak se zase uvelebila a spala skoro až do Ostravy. To už byl skoro nový den (čtyři ráno) a někteří lidé už vstávali do práce.

Otevřeli jsme dveře a vpustili Cherrynku do nového domova. Bohužel ten poled zůstane jen v naší paměti. Cherry vesele napochodovala do maminčiny ložnice a pustila se do souboje s ovčí kožešinou. Neohroženě ji táhla až nám pod nohy do předsíně...

Cherry dostala najíst a napít.

My jsme si dali "po kalíšku" na zdárný návrat a na to, ať nám vyroste zdravý hafan z toho malinkého uličníka.

Bála jsem se taky toho, že se jí bude stýskat, že nebude chtít jíst ani spát...

Nebyl důvod. Svou první porci v novém domově zhltla jako nic. A když jsme šli po páté ráno spát, vyspaná Cherrynka si chtěla hrát. Jakoby s námi byla co je živa.

No a v sedm už mě budila zase. Honem ven, jíst, pít, hrát si, spát...

Ještě že jsem měla dovolenou.