POZASTAVILA JSEM VÝCVIK AGILITY

20. 1. 2009

Rozhodla jsem se v první řadě zdokonalit poslušnost a proto ve výcviku agility prozatím nebudeme pokračovat.

Ale nevzdávám to. Jen co se poslušnost zlepší a najdeme vhodné cvičitele, vrhnem se na agi znovu.

AGILITY PO DRUHÉ

13. 12. 2008

I přes malou drobnost jakou byla moje noční směna, jsem se rozhodla nejít spát, ale zajet se Cherry na agility. Udělala jsem dobře.

malinko mě zamrzelo, že ostatní už cvičí skoky a tunely v kombinacích a taky už si zkusili slalom, zatímco my uvízly na tunelu... ale ničemu ještě není konec. Opět jsme se odsunuli bokem s "vlastním" tunelem. Tentokrát jsem měla pomocníka - přítele a "soukromou cvičitelku".

Základní úkol, zdá se, jsme splnily. Cherry se tunelu jako takového nebojí, ale ještě jsme ji nehnali skrz. Dneska tam zalezla celá, celičká a ve dvou případech z ní nečouhala ani ta špička ocásku.

Pak jsme si zkusily skok, kdy zvládla samostatně počkat před překážkou a pak skočit...

Jen ti okolní pejsci jí nedají pokoj... Tam jeden běhá, druhý má pískací hračku a ona u toho není...

Nejen my jsme si dneska poprvé zkusily "áčko". Prostě jen přeběhnout. A na potřetí to Cherry zvládla... sice za vydatné podpory přítele na druhém konci obojku a mého lákání na dobrůtky ze strany druhé, ale zvládla to. I ve "druhém" kole nám nejdříve z náběhu seskočila, ale opět jsme ji přesvědčili, že je lepší přeběhnout.

No a to už začínala mít dost... Ne, že by neměla energii, ale už ji to nebavilo a dávala mi to jasně najevo. Místo přeskočení skok oběhla, ani nejevila snahu počkat na povel před skokem...

A tak jsme pro dnešek zakončili výcvik. A už se těším na další hodinu... Udělaly jsme fakt pokrok.

Jen škoda, že přítel nic nenafotil... ale na druhou stranu bylo docela nefotogenické šedivé počasí.

TAK JSME SE SE CHERRYNKOU PŘIHLÁSILY NA KURZ AGILITY

1. 11. 2008

Konečně jsem se dokopala začít něco dělat...

Dneska jsme byly na první hodinu kurzu. Pravda, měly jsme podporu, ale jen z auta - přítel si před pár dny pořídil krásnou bílou sádru na levou nohu...

I přesto, že to byla úvodní hodina se spoustou formalit, začal se trénovat "tunel". Hafani se s ním měli seznámit a my se měli naučit jak nejlíp pejska vyslat do tunelu...

Aby Cherry nebyla v něčem výjimka... Tunel se jí vůbec nelíbil a zbytek hodiny, kdy ostatní už zkoušeli tunel do zatáčky a dva za sebou, jsem se ji snažila dostat aspoň srolovaným tunelem - ne širším, než pneumatika.

Předzásobila jsem se sýrem, kterému neodolá... a doufala jsem, že si dá říct. Zmýlila jsem se.

Byli tam jen dva psi - teda fenky, kterým se tunel nelíbil. Ale ta druhá byla šikovnější a dala si rychle říct. Stačilo, aby ji instruktorka potlačila do tunelu a už to šlo.

Jen na Cherrynku to nezabralo... kroutila se před vchodem jako žížala na háčku... tak jsme to zkoušely jinak.

Strávila jsem půl hodiny na kolenou a přemlouváním všemi možnými způsoby... a nebylo mi to moc platné... Nejvyšší mety dosáhla Cherry když do tunelu strčila přední tlapky a zasunula tam hlavu -  pro dobrotku - po lopatky a zase vycouvala.

Jen tak mimochodem, abych ji stále netlačila do tunelu, jsem ji vzala ke kladině. A to bude další oříšek... Přední nohy šlapaly hezky po šikmince a zadní ťapkaly po zemi...

Nepomohlo ani když jsem se zasunula na druhou stranu minitunelu a lákala Cherry za sebou. Ani hračka nezabrala... Prostě nic nefungovalo.

Pro diváky to musela být náramná legrace... Z tunelu čouhá lidský zadek a okolo pobíhá pes... kterého strašně zajímá, proč z paničy čouhá jenom zadek a co tam dělá...a okolo je hromada pejsků... budeme si hrát?

A tak jsme se nestaly členkami kurzu, ale máme se do příštího kurzu co učit. Tak asi budeme chodit a zkoušet...

Cvičák jsem opouštěla mokřejší neš Cherry, špinavá od trávy a rozcuchaná od přemlouvání a strkání hlavy do tunelui... No prostě zážitek...

Fotky z toho povedeného rána (naštěstí) žádné nejsou... snad příště.